Labe patří k nejvýznamnějším vodním tokům Evropy a dnes je jeho délka od pramenů položených vysoko v Krkonoších až k jeho ústí do Severního moře 1.094 km, přičemž 727 km se nachází na německém a 367 km na českém území. Odedávna je Labe jak výnosnou rybářskou oblastí, zásobárnou pitné vody a místem vodních radovánek, tak také národy spojující obchodní cestou, na které je již přes 1000 let provozována čilá lodní doprava.

Velké plány s celoevropským využitím Labe snoval již císař Karel IV. na počátku 14. století: chtěl prostřednictvím opevněných břehů a zdymadel řeku regulovat tak, aby byla celoročně splavná a také plánoval její spojení s Vltavou a přes vybudované kanály s Dunajem, jakožto magistrály mezi Černým a Severním mořem. U usnesení Vídeňského kongresu roku 1815 obdrželo Labe status mezinárodní vodní cesty.

K bezpečnému odvodu velké vody, tajících ledů a rovněž i k vytváření lepších plavebních podmínek bylo ke konci 19. století pomocí příčných hrází, paralelních hrází a také díky různým úpravám toku, vytvořeno stabilnější říční koryto.

Dnes je Labe s jeho dalekosáhlými nezastavěnými pobřežními pásmy přirozený kulturní vodní tok, který má jako dopravní tepna - narozdíl od železničních tratí a dálnic - podstatné kapacitní rezervy pro ekologické zvládnutí rostoucího toku zboží mezi Čechami, středním Německem a světem přes námořní přístavy. S tím nepostradatelně souvisí projektovaná realizace všech nutných oprav a stavebních prací na řece, aby byla zajištěna nejméně 345 dní v roce průchodná hloubka plavební dráhy, pohybující se od nejméně 1,60 m mezi Ústím nad Labem a městem Geesthacht (město leží 30 km jihovýchodně od Hamburgu). Stejná důležitost je však přitom kladena na zachování pobřežních lužních lesů s jejich faunou nebo zabezpečení zásobování pitnou vodou pro lidi žijící při toku řeky. Jen díky výše uvedenému bude poskytnuta záruka rozvoje a konkurenceschopnosti na světových trzích závislé ekonomiky v labském povodí, lidem budou zajištěna pracovní místa a s tím i jejich výdělek a obživa.

[HEINRICH]